V České republice je návrat žen do práce po mateřské často složitější, než si připouštíme. Dítě nastoupí do školky a sotva si tam zvykne, přijde první nemoc. Potom druhá, třetí… a tak pořád dokola. Do toho pevná pracovní doba, termíny, starost o domácnost. Tlak ze všech stran. Není to jen logistika. Je to vyčerpání. Vnitřní konflikt. Pocit, že člověk musí obstát na všech frontách. A přitom nemá čas ani sám na sebe.

Když si sednu na kávu s kolegou z banky nebo z jiné poradenské sítě a bavíme se otevřeně, dříve nebo později přijde řeč na jednu věc… na „nadřízené“. Na reporty. Na tabulky. Na plnění plánů. Na kontrolu. A já mu většinou řeknu jednoduchou větu: U nás nepotřebuješ nadřízeného. Potřebuješ mentora a komunitu. A to je zásadní rozdíl.