Životní pojištění: Vyhazování peněz, nebo záchranná síť?

Životní pojištění si lidé často spojují s pravidelným výdajem, u kterého doufají, že ho nikdy nebudou potřebovat. Je to ale skutečně vyhazování peněz, nebo promyšlená ochrana toho nejcennějšího, co máme?

Proč nejde jen o cenu pojistky, ale především o to, co má v klíčový moment skutečně pokrýt?

Osmnáct let. Tak dlouho působím na trhu s pojištěním. Začínal jsem na životních pojistkách, což však neznamená, že by mne míjely i tzv. neživotní (chcete-li, majetkové) pojistky. Především a právě životní pojištění mne však naučily, že kdo je připraven, není překvapen.

A to je smyslem článku. Předat vám poznání, která vás mohou držet nad vodou v životě, zachránit v problematických situacích vaše zdraví, život, vztah, rodinu, majetek. To vše totiž dokáže dobrá životní pojistka zajistit. A ne, není to zázrak. Když ji máte zodpovědně nastavenou, je to propracovaná strategie, záchranné lano, padák. Říkejte tomu, jak chcete, ale je to nástroj, který vás může zachránit.

Životní, rizikové, úrazové… V čem je vlastně rozdíl?

Než se zaměříme na smysluplnost životní pojistky, pojďme si definovat, co že to takové „životní pojištění“ je. Popravdě, je v podstatě jedno, jestli jej nazýváte „životním“, „rizikovým“ nebo „úrazovým“. Klienti často tyto termíny zaměňují, eventuálně mají pocit, že mezi nimi fungují jasné a pevné bariéry, kdy mají „úrazové“ nerovná se „životní“ a nebo „životní“ rovná se „pojištění úvěru“. Ano i ne, odvětil bych, kdybyste se zeptali, zda jde o jednu a tu samou věc. Zejména pak u úrazové složky lze říci, že pokud máte úrazové pojištění, neznamená to, že by nekrylo váš život.. často kryje, ale hranicí krytí je tzv. úraz, nikoliv ne-úrazové diagnózy, kupříkladu nemoci.  A pokud bychom měli stanovit, co že to je „váš život“, tedy ono pověstné „životní“ v názvu tohoto nástroje, ohraničil bych termín slovem „vaše tělo“ – „fyzické i psychické“, a jeho schopnost zajistit si životní standard, který potřebujete zejména při delším výpadku příjmů.

Odteď tomu proto můžeme říkat „životní pojištění“ a budeme vědět, že nezáleží na přezdívce. Ale na obsahu. Na tom, co obsahuje záchranný padák, který kryje záda vám i vaší rodině. Na tom, kolik dostanete, když se vám stane zásadní životní událost, která vám zabrání chodit do zaměstnání, živit rodinu a splácet hypotéku.

Proč se pojistit zrovna životním pojištěním?

Napověděl jsem v předešlém odstavci. Platí totiž jedna věc: neexistuje člověk, dokonce ani dvojčata žijící ve stejných životních podmínkách, která by měla mít totožnou životní pojistku. Neplatí tak, že lze životní pojištění vzít, jednoduše srovnat, a následně „recyklovat“ podobně jako povinné ručení nebo havarijní pojištění.

Kolik máte na úvěru nesplacené jistiny?
Jaké jsou vaše měsíční splátky na úvěrech?

To jsou první otázky, které byste si měli klást. A když zapíšete jistinu k doplacení na všech úvěrech, a zapíšete splátku úvěrů, můžete to brát jako jeden ze základních výchozích bodů pro úvahu o potřebné výši krytí pracovní neschopnosti, invalidity a smrti.

Smrt proto, aby případné plnění pomohlo pokrýt závazky a zároveň poskytlo rodině prostor zvládnout finanční dopad ztráty příjmu. Výše krytí by přitom měla odpovídat konkrétní situaci rodiny, jejím závazkům, příjmům a rezervám.

U vážných onemocnění a invalidity je pak důležité myslet nejen na samotný zůstatek úvěrů, ale především na dlouhodobý výpadek příjmu a další náklady, které mohou s vážnou zdravotní situací souviset. Pojistná částka by proto měla vycházet z konkrétní životní situace, příjmů, závazků a finančních rezerv daného člověka.

Jinými slovy, abyste měli na důstojné dožití. A když bude vaše nemoc nebo úraz takového charakteru, že budete moci chodit do práce vedle těch období, kdy se nezvednete z postele, pak vám pokryje záda právě riziko tzv. pracovní neschopnosti, které dokáže reagovat především na krátkodobější a střednědobější zdravotní nesnáze.

Pracovní neschopnost je nosné riziko, stejně jako smrt a invalidita. Toto riziko vám však nevyplní jednorázové plnění obdobně jako u úmrtí či invalidity. Bude namísto toho kopírovat měsíční splátku hypotéky, pokud si jej dobře propočítáte a správně nastavíte. Pojistná částka se obvykle stanovuje v denní sazbě obnosu, který dostáváte tzv. na ruku. A vyplácet vám dokáže v měsíčních zálohách, tak, aby pokrylo ztrátu příjmu ze zaměstnání nebo živnosti.

Co víc byste ale měli přidat k úvěrům a jeho splátkám? Ideálně i životní náklady na stravu, inkaso a jiné kritické výdaje, které se pravidelně opakují. A bez kterých byste zemřeli hlady a zimou. Je tedy vždy na každém klientovi, zda chce pokrýt jen nezbytné minimum (zaplatí si za tzv. „levnou“ pojistku), nebo bude chtít zlatou střední cestu, aby se cena nešplhala do vyšších částek. Rozhodně ale nemějte na mysli, že placení dražšího životního pojištění je vyhazování peněz. Není. Vždy záleží na tom, jaká máte potřeby, požadavky a co si sami do nástroje navolíte.

Vážná nemoc nebo invalidita?

Z praxe jsem pochopil jedno. Když se problematika zjednoduší, lze říci, že riziko invalidity de facto nezajímá, z jakého důvodu jste se do ní dostali. Pokud nastala příčina nemoci nebo úrazu během trvání pojištění, a pokud jste se kvůli ní dostali do invalidity 1., 2. nebo 3. stupně, a máte-li toto riziko ve smlouvě sjednáno, vyplní vám smluvenou částku. Jednorázově. Třeba čtyři miliony korun. Problém je, že můžete vážně onemocnět, ale do invalidity se nedostanete. A co více, provázející zdravotní indispozice mohou trvat měsíce a roky. Splátky úvěrů a výdaje za rodinu se během toho neptají, a přesně na tuto situaci myslí riziko, které vám kryje záda nejvíce hned vedle rizika pracovní neschopnosti. Diagnostické riziko. Riziko vážných nemocí.

Toto riziko ve své podstatě nezajímá, zda jste spadli do invalidity toho či onoho stupně. Zajímá ho, zda patříte mezi nešťastné výherce v loterii diagnóz jako rakovina, infarkt, mrtvice, potká vás transplantace orgánu a nebo třeba limská borelióza. Je-li diagnóza jasná, průkazná, a především je smluvená v dané pojistce jako uznatelná v oněch kolonkách „vážných diagnóz“, dostáváte peníze na účet v podstatě obratem po doložení lékařských zpráv.  

Nevýhoda takového rizika? Netrefíte se do diagnózy. A nebo vaše diagnóza nebude průkazná. Jinými slovy, můžete mít vážné zdravotní problémy, nebo dokonce rutinní nemoc jako chřipku s fatálními dopady, ale nezachrání vás nic poté jiného než riziko invalidity a pracovní neschopnosti.

Co si vybrat? Ideálně kombinaci obou rizik. Konkrétní nastavení by ale mělo vycházet z celkové finanční situace, výše závazků, příjmů, rezerv a potřeb konkrétního člověka. Smyslem je rozložit riziko tak, aby případná vážná zdravotní situace neohrozila jeho životní standard ani finanční stabilitu rodiny. 

Pojištění není sázení

Někteří klienti si pletou pojištění se vsázkou. „Vyplatí se mi?“, „Vrátí se mi to někdy?“. Na prostou otázku existuje prostá odpověď:
Pojištění je služba. Je to výdaj. A nikdy se vám vrátit nemá.

Pokud vás nezastihne vážná nemoc, smrt nebo úraz, můžete mít pocit, že jste za pojištění „vyhodili peníze“. Jenže právě to je jeho smyslem. Platíte za službu, která má být k dispozici ve chvíli, kdy ji skutečně potřebujete.

Je to očišťující v tom, že si nesjednáváte „životku“ proto, aby se vám „vrátila“. Jste nohama na zemi, máte střízlivá očekávání. Víte, že tento výdaj je ok, tak má být nastaven. A pokud nastane tragédie, služba se vám vrátila i s úroky. Mnohonásobně vůči vynaloženému výdaji.

Zvědomme si prosté přísloví: pojištění si nemůžete koupit, když ho potřebujete. Už je pozdě.

Běžný uživatel pojistky přitom není makro-ekonom, aby řešil problematiku pravděpodobnosti. Tedy problematiku toho, jestli je možné, že se ta či ona situace stane. Mnohem častěji klientům zvědomuji jedno – není ani tak důležité, s jakou pravděpodobností (ne)dostanete rakovinu. Důležité je, jaký mega-následek to bude mít na vás. Váš život, rozpočet, výdaje. Proto platí, že životní pojistku je nutné koncipovat optikou následku, nikoliv pravděpodobnosti.

Úraz není nemoc

Abychom nezabředli ve zbytečných detailech, je dobré si zvědomit jeden z rozměrů toho, „na co“ se dá pojistit. Mírně jsem nastínil téma v prvních odstavcích, abych jej dovětil, jeden z hlavních rozměrů rozlišujete, zda se vám pojistná událost stala v důsledku úrazu a nebo zda jde o takovou situaci, která kryje i ty tzv. neúrazové situace. Můžete si pojistit smrt, invaliditu nebo neschopnost vykonávat práci jen v rovině úrazové. Takže když si zlomíte nohu, pojistka bude fungovat. A když zemřete při autonehodě? Je to zase úraz. Jenže problém je, že úrazy jsou statisticky jednou z deseti příčin pojistného plnění u neschopností a invalidit. 

Respirační nemoci, nemoci srdce, psychiatrické diagnózy, infekční a chronické problémy, komplikace s klouby, to vše už nespadá do úrazové roviny. 

Chcete pouze úrazové pojištění? Pak je potřeba počítat s tím, že řada zdravotních problémů, které mohou vést k dlouhodobému výpadku příjmu nebo invaliditě, s úrazem vůbec nesouvisí a takové pojištění je proto nepokrývá.

Výjimky najdeme jen dvě. Mezi čistě úrazová rizika spadají rizika, která nelze zpravidla nijak rozšířit:

1. První je riziko tzv. denního odškodnění. To je riziko, které vám vyplní bolestné, když dojde na zlomeniny. Nevyžaduje přitom vystavenou „neschopenku“, jde primárně o pokrytí úrazové události a jejího trvání. Zlomila se vám noha a budete s ní tři měsíce doma? Dostanete smluvenou částku na den po dobu cca třech měsíců, v řadě případů i dopředně na zálohu.
2. Druhou výjimkou jsou trvalé následky. Zanechal úraz trvalé následky? Patří mezi nejstarší rizika na pojistném trhu a funguje filozoficky a především v těch situacích, kdy nastane závažný úraz. Takový, který zanechá jizvy, nedovíravosti kloubů, dojde při něm k amputaci končetiny, skončíte na vozíčkovém křesle nebo například oslepnete. U obou těchto čistokrevně úrazových rizik zpravidla nelze nastavit rozšíření mimo úrazový rámec. Většina ostatních to umožňuje.

Existuje riziko, které je lepší do pojistky nedávat?

V podstatě neexistuje. S ohledem na úhel pohledu se dá říci, že riziko hospitalizace není nezbytné, pokud chcete na pojistce šetřit. Prostě jen nebudete dostávat smluvenou částku. Třeba jeden tisíc korun za každý jednotlivý den strávený na pokoji, které by vám dotovaly nadstandardní hospitalizaci. Obdobně můžete vynechat „mikro“ rizika poskytujících pojistné plnění za chirurgický zákrok, která vám za to, že jste podstoupili operaci, poskytnou třeba 12 000 Kč na ruku.

Není to o tom, že by se takové peníze nehodily. Je o to tom, že si každý klient musí odfiltrovat, kolik je ochoten na pojistce dávat v rámci výdajů a prioritizovat to, co je pro něj nejdůležitější. Proto nelze nikdy a jednoznačně určit, co je lepší do pojistky zakomponovat a co ne. Váš poradce by vám nejdříve měl předat dostatek kvalitních informací a být zprostředkovatelem zejména brainstormingu. Teprvé poté byste se měli rozhodovat, které riziko půjde z kola ven vůči plánovanému rozpočtu.

Kolik tedy životní pojištění stojí?

Na to neexistuje jedna univerzální odpověď. Cena se odvíjí od věku, zdravotního stavu, příjmu, typu zaměstnání nebo podnikání, výše závazků, požadovaného rozsahu krytí a dalších okolností.

Jinak bude vypadat vhodné nastavení pro zaměstnance bez závazků, jinak pro živnostníka s hypotékou a rodinou a jinak pro člověka, který má vytvořenou významnou finanční rezervu nebo další majetek.

Právě proto není správným cílem najít „nejlevnější životní pojištění“. Důležitější je nastavit rozsah krytí tak, aby odpovídal konkrétní životní situaci a zároveň dával smysl vzhledem k rozpočtu klienta.

U OSVČ může být zvlášť důležité správně řešit riziko pracovní neschopnosti, protože při výpadku příjmu nemají automaticky stejnou míru ochrany jako zaměstnanci. Ani zde ale neplatí univerzální pravidlo. Výše potřebného krytí by měla vycházet z konkrétní finanční situace, příjmů, rezerv a pravidelných výdajů. 

A podle čeho vybrat pojišťovnu?

Existují nástroje, které se snaží životní pojistky porovnávat. Kvalitativně nebo cenou. I přesto všechno zdvihám prst a upozorňuji, že jakékoliv srovnání tohoto druhu je příliš „ploché“ a jednostranné. U životních pojistek totiž platí, že jde o jeden z nejsofistikovanějších právnických produktů. Mají mnoho zákoutí a skulin. Od záběru toho, na co vše se lze pojistit, přes omezení toho, na jak dlouho se pojistit můžete, až po cenu korelující s vašim aktuálním zdravotním stavem nebo věkem. Když máte zdravotní komplikace a chcete si sjednat nové pojištění, v tom nejlepším případě se dočkáte výluk a / nebo rizikových přirážek. 

Pak už existují jen horší scénáře, mezi které patří vyloučení vybraných rizik, zkrátka, pojišťovna vás pojistí jen na omezenou škálu potíží... Třeba na úraz, a vyloučí vám invaliditu a hospitalizaci. Nejhorší situací je moment, kdy po zdravotním posouzení, tedy vyplnění zdravotního dotazníku, pojišťovna řekne, že vás nepojistí vůbec. Nastane ono pověstné uvědomění, kdy pochopíte, že pojistku potřebujete a už si ji pořídit nemůžete. 

Existují přitom pojistné domy, které se více specializují na problematické klienty, zatímco jiné se jim vyhýbají obloukem. Tři pojišťovny vás odmítly? Zkušený poradce ví, kam s vámi jít a zvýšit pravděpodobnost situace, že vás čtvrtá pojišťovna pojistila na většinu toho, co jste si přáli. A proto nelze jednoduše paušalizovat, ukazovat prstem na tu či onu pojišťovnu a říkat o ní „tahle je dobrá“ a „tato zase horší“. Jiné pojišťovny více preferují sportovce, některé zase cílí na krytí problematik psychiatrických diagnóz nebo problémů se zády.

Závěr?

Hlavním argumentem pro životní pojištění je, že můžete ochránit sebe, partnera a děti před pořádáním sbírek na veřejných portálech na zajištění léčby a životních výdajů.

S pojistkou budete stát stále na vlastních nohou a kromě dostatečné rezervy na bankovních a investičních účtech je hlavním partnerem do zdravotně-životní nepohody. Životní pojistka je naprostá nezbytnost, pokud jste ochotni nést zodpovědnost za svůj život.